Japonsko – země plná paradoxů

Skoro každý jezdí na dovolenou do Chorvatska, dost lidí bylo i na jiném kontinentu třeba Afrika (Egypt, Tunisko) a poslední dobou spousta lidí navštěvuje i USA. Chtěl jsem zkusit něco jiného. Vybral jsem si Japonsko a zemi procestoval od západu na východ během 17 dní. Jaké jsou mé dojmy a zážitky? Tak především změnil jsem názor jaký jsem dosud měl na Japonsko a Japonce.

Příprava

Cestu jsem se dvěma kamarády začal plánovat v předstihu cca 4 měsíce. Bylo nutné vyřešit zásadní věc a to termín cesty a letenky. Nakonec jsme se shodli na 10–26.9.2010 a zajistili letenky přes nově otevřenou linku Emirates z Prahy přes Dubaj do Tokya. Do odletu jsme postupně sháněli vhodné ubytování, cestování v Japonsku a také místa, která chceme navštívit. Seznam se zastavil na 5 nocí Tokyo, 2 noci Kawaguchiko (Mt. Fuji), 4 noci Kyoto, 2 noci Hiroshima a poslední noc Tokyo.

Den D a cesta dlouhá 12 000 km začíná

Jelikož jsem z Moravy, bylo nutné vyrazit ve značném předstihu, abych měl rezervu skrz D1. Pro cestu jsem využil pohodlných autobusů Student Agency. Po přečtení několika článků o letech s Emirates jsem byl docela plný očekávání jaké to bude a nebyl jsem zklamán. Na lince Praha-Dubaj mají sice nasazený jedno z jejich nejstarších letadel Airbus A330, ale nakonec jsme za tmy úspěšně přistáli v Dubaji. Toto město jsem chtěl již dlouho vidět. Bohužel i pro krátkodobý vstup je potřeba vízum (pro občany ČR) a nakonec jsem tedy spatřil město pouze z letadla. Snímek je pořízený až z cesty zpět (odlétali jsme do Tokya za tmy)

Let z Dubaje do Tokya trvá přes 10 hodin a je to hodně dlouhé. Život v letadle se vám snaží zpříjemnit 2 jídly, neomezeným pitím, ale i ponožkami, klapkami na oči, zubním kartáčkem a dekou. Cestou na obrazovce lze pozorovat trasu letu a bylo patrné jak se vyhýbáme problémovým zemím Afgánistán a Severní Korea. Mezi ČR a Japonskem je časový posun +7 hodin. Přiletěli jsme večer. Na letišti je potřeba projít imigrační kontrolou, což byla celkem rutina. Pak jsem vyrazil hledat bankomat, abych vybral hotovost, protože v ČR se mi nepodařilo jeny sehnat. A vyrazili jsme do nočního Tokya hledat naše ubytování. Pro navigaci jsem použil iPhone a aplikace Galileo (offline mapy) a Metro (naplánuje trasy přes metro a vlaky) a trefili jsme hned na poprvé bez problémů.

První zástavka na trase Tokyo

Pro ubytování jsme nejvíce využívali portál HostelWorld.com a ubytováni byli v Anne hostel blízko stanice Asakusabashi. Pokoj byl stylu ryokan (futon položený na zemi).

Tokyo je obrovské město s 13 miliony obyvatel. První problém začíná s dopravou, kdy metro provozují dvě společnosti. Jako první jsme sháněli vícedenní neomezený lístek na celou síť, ale cena byla strašně vysoká. Zvolili jsme dobíjecí kartu SUICA a platili jednotlivé jízdy (1 jízda cca 120–200 jenů).

Pro cestu jsme si vybrali září což je statisticky nejdeštivější měsíc, ale během celého pobytu nám pršelo akorát jeden den, který jsme strávili na cestě jinak svítilo Slunce a dalo se chodit v kraťasech (ikdyž Japonci je moc nenosí). Tokyo je totiž téměř na úrovni Kalifornie, a proto jsou zde teploty vyšší než u nás.

V Tokyu určitě stojí za návštěvu Odaiba (umělý ostrov) na který vede Rainbow Bridge (dá se přejít pěšky nebo projet automatickým vlakem ), císařské zahrady, Tokyo Metropolitan Government Offices (vyhlídka na město zdarma a narozdíl od Tokyo Tower zde nejsou fronty), Hachiko (nejrušnější křižovatka známá z filmů ve čtvrti Shibuya), Yasukuni Jinja a Yushukan war museum (kontroverzní svatyně bývá ve zprávách), Tsukiji market (největší rybí trh na světě), Akihabara (čtvrť s elektronikou) a mnoho dalších věcí dle vašich zájmů třeba velrybí restaurace Kujiraya .

Druhá zastávka Kawaguchiko – Mt. Fuji

Nejvýznamnější místo pro každého Japonce Mt. Fuji. Pěkná příroda, ticho, málo lidí přesně to co jsme potřebovali po 5 dnech strávených v centru Tokya. Nejjednodušeji se sem dostanete autobusem z Tokya . Pro relaxaci jsme si vybrali pěkný hotel na břehu jezera Yamagishi Ryokan včetně onsenu umístěného na střeše hotelu s krásným výhledem. Výstup na Mt. Fuji (3776m) jsme nakonec neuskutečnili, protože bychom si s sebou museli přivézt vysokohorské oblečení a celý pobyt zde spíše strávili odpočinkem a procházkou po okolí.

V hotelu byly součástí i pravé japonské snídaně a večeře

Dále byl v hotelu onsen tradiční japonská koupel (voda má přes 40˚C). Součástí je vždy plně vybavená koupelna včetně mýdla, šampónu, kosmetiky, hřebínků, holení, ručníků, apod.

Kousek od Mt. Fuji je i nechvalně proslulý les Aokigahara, kde se každoročně stane velké množství sebevražd. Les je to pěkný, původní bez lidského zásahu.

Třetí zastávka Kyoto – město chrámů (bývalé hlavní město)

Na Kyoto jsem byl docela zvědavý, protože nikde jinde na světě není tolik chrámů na jednom místě a také je to město Gejší. Pro cestu jsme zvolili samozřejmě Shinkansen, který s využitím JR Pass (speciální lístek pouze pro turisty) patří k nejlevnějšímu způsobu dopravy. Překvapilo mě množství extrémně dlouhých tunelů 10km a více na nejvytíženější lince Tokyo-Osaka jedoucí přes Kyoto (ve špičce zde jezdí vlak každé 3 minuty). Když jsme zrovna nebyli v tunelu zkoušel jsem měřit rychlost a 280km/h bylo maximum. Ani nechci domýšlet, jak by se zkrátila cesta Praha-Brno, kdyby u nás jezdil Shinkansen. Bohužel to se nikdy nestane :-/

Kyoto mělo to štěští, že během 2. světové války nebylo prakticky vůbec bombardováno (bylo zařazeno jako město pro použití atomové bomby). Nachází se zde množství staré zástavby, typických japonských domů, stovky chrámů rozesetých po celém městě a je to rovněž město plné mladých lidí, kteří se rádi baví (pít na ulici je tu běžné oproti ostatním japonským městům).

V Kyoto jistě stojí za navštívení oblast Arashiyama and Sagano (bambusový les), opice s vyhlídkou na město , Kinkaku-ji (zlatý pavilon), Kyoto imperial palace a pak noční život kolem řeky a čtvrť Gion.

Jednodenní výlet do Osaky

Kyoto je součástí ekonomického trojúhelníku Osaka-Kyoto-Kóbe. Shinkansenem se z Kyoto do Osaky dostanete za 14 minut. Není problém tedy zůstat ubytovaný v Kyotu a udělat si jednodenní výlet do Osaky. Osaka je 3. největší město, je zaměřené na průmysl a je zde největší japonský přístav.

Určitě se vyplatí koupit si Osaka pass a navštívit minimálně Osaka castle (muzeum+vyhlídka), Osaka tower (zde jsou časté fronty, nejméně zajímavá vyhlídka), Umeda Sky Building (vyhlídka) a plavbu na lodi Santa Maria. Pokud máte více než jeden den určitě můžete navštívit i obří akvárium nebo Universal Studios (amusement park).

Cesta pokračuje do Hiroshima

Poslední naší zastávkou bylo město, kde se psala historie. Ubytovali jsme se v hostelu Reinno Inn (blízko centra města, záchod+koupelna na pokoji, opravdu luxusní, doporučuji). Dnes je již Hiroshima běžné město západního typu a katastrofu zde připomíná akorát Atomový dóm od českého architekta Jana Letzela. Muzeum k této události je zpracováno mimořádně zajímavě a strávil jsem zde téměř 3 hodiny. Kolem muzea je rozsáhlý park, kde roste například strom, který přežil atomový výbuch.

Hiroshima je jediné velké město v Japonsku, kde ještě jezdí tramvaje.

Jeden den jsme si udělali výlet na Miyajimu což je posvátný ostrov s bránou Tóri (za přílivu ráno pod vodou a k večeru se k ní dá přijít suchou nohou). Mimo jiné jsou na tomto ostrově jeleni se kterými je sranda 🙂 Na nejvyšší vrchol ostrova (550m) vede lanovka a je odsud pěkný výhled na celé město. Zpátky doporučuji jít pěšky, protože příroda je zde skutečně nádherná opět s minimálním zásahem člověka.

Čas návratu ale předtím ještě jeden zajímavý zážitek z Tokya

Poslední noc jsme se rozhodli strávit opět tradičně japonsky v ubytování typu capsule – Green Plaza Shinjuku Capsule . Ačkoliv jsem měl z ubytování obavy, ukázalo se, že tento styl mi vyhovoval a dokázal bych zde spát i více než jednu noc. Režim je zde krutopřísný (vše se zapisuje, odchod – příchod a odevzdávají se klíče od skříňky od bot, skříňky na věci, také se fasuje pyžamo). Součástí těchto capsulí byl i velký onsen včetně whirlpoolu a několika saun. Skvělé odreagování po náročném dni v Tokyu. Určitě doporučuji ubytování vyzkoušet, pokud budete mít příležitost je to hned u hlavní stanice metra/vlaku/autobusu a rovněž přímo v srdci Red Light District – čtvrti kde to večer žije.

Čas návratu a bilancování

Tento report je stručný, spousta různých myšlenek, zajímavostí a vůbec věcí, které bych rád zmínil zůstala opomenuta, protože si na ně momentálně nevzpomínám. Pokusím se tedy zde alespoň útržkovitě sepsat věci, které mě zaujaly a budu postupně rozšiřovat.

Angličtina – Domluvit se anglicky je těžké a často nemožné. I mladí lidé anglicky většinou neumí počítejte s tím a raději si vše zjistěte před cestou. Většinou dobře poradí na recepci hostelu/hotelu nebo v turistickém centru.

Bezpečnost – V Japonsku se nekrade. Je to divné pro nás, ale nikdo si tu nic přehnaně nehlídá, protože to zkrátka není potřeba.

Ceny – Ceny jsou samozřejmě u většiny věcí vyšší: 0,5l Coca-cola 150yen 0,5l Pivo 200–300yen Cigarety 440yen McDonalds menu 600yen Sushi talíř 2000yen

Čistota – Japonsko je neuvěřitelně čisté. Paradoxem je, že na ulicích nejsou odpadkové koše až na vyjímky.

Dluh – Před odjezdem jsem četl článek o zadlužení Japonska , které právě dosáhlo 200% HDP. Každou jinou zemi by to již dávno položilo, ale Japonsko má výhodu, že přes 90% dluhu je financováno národními institucemi. Rovněž platí minimální úroky menší než 1%. Pokud to dobře dopadne, zřejmě bude potřeba přepsat řadu ekonomických publikací.

Jídlo – Psát něco o japonském jídle je těžké buď ho můžete milovat nebo nenávidět. Hlavní suroviny jsou především ryby, rýže, miso polévka a sojová omáčka. Tato kombinace je na snídani, oběd a večeři v různých obdobách. Občas se podává i hovězí maso. Taková je tradiční japonská kuchyně. V lepších podnicích se podávají i nějaké speciality třeba rybí kůže, kaviár a další věci, které jsem neidentifikoval.

Platební karty – Doporučuji používat hotovost, protože tak stále platí drtivá většina Japonců. Vybrat můžete pohodlně až na letišti a ušetříte si starosti se sháněním jenů v ČR. Dále lze peníze vybírat v automatech v kombini (7eleven, Lawson, aj.). V těchto obchodech lze i platit kartou (nemusí ve všech, ale stačí sledovat symbol VISA).

Zaměstnanost – Přezaměstnanost to je slovo které přesně vystihuje situaci v Japonsku. Věci co by i u nás dělal jeden člověk tady dělají běžně dva a více lidí. Spousta věcí by šla automatizovat (Japonsko má být přece nejvyspělejší na světě s platbami mobilním telefonem, apod.) se dělá ručně. Například rezervace lístků do Shinkansenu by šla dělat elektronicky, nicméně to lze pouze osobně. V tomto ohledu mi Japonsko skutečně připomíná komunismus každý ať má práci hlavně ať něco dělá.

Záchody – Japonské záchody jsou již na ústupu, lze na ně narazit především na veřejných záchodech v parcích, apod. Jinak síť veřejných záchodů je velice hustá a jsou vždy zdarma a čisté.



Komentáře

  1. Saya 01.10.14 14:34

    Comment Arrow

    <!--texy-->Ahoj,
    moc děkuju za úžasný článek. Na cestu do Japonska se chystám a tak jsem ráda za každou radu a informaci. Hlavně za ty o ubytování (za ty odkazy jsem fakt moc vděčná!). Chtěla jsem se jen zeptat, na kolik Tě cesta vyšla (pokud to není tajné). Děkuji :)




O autorovi

Pari

Vítejte na mém blogu, rád bych se v krátkosti představil. Je mi 26 let. Momentálně nejvíce času věnuji projektu Lepime.cz - obchod se samolepkami na zeď a tvorbě webů postavených na redakčním systému Drupal pod značkou MEPA.CZ.